Začátek tohoto týdne jsem strávil trochu netradičně, místo do školy jsem nasedl do auta a společně s dalšími šesti lidmi zamířil do zakarpatského Chustu. V delegaci jsem byl jediným politickým reprezentantem města Žďáru nad Sázavou, nikdo další se bohužel nepřidal. Město Chust je o něco větší než Žďár nad Sázavou, krátkou chvíli byl dokonce hlavním městem autonomní oblasti a několik hodin také nezávislého území Zakarpatí. Ve středu Chustu je krásná pěší zóna plná kaváren a obchůdků, hned vedle je veliká tržnice, plná čerstvé zeleniny, mléka a všeho možného.
Našim cílem bylo dohodnout spolupráci v oblasti školství mezi našimi partnerskými městy. Školský systém je zde od našeho odlišný, škola má 11 ročníků (nyní probíhá reforma a přechází se na 12 ročníků) a dělí se na tři stupně. Některé školy mají všechny tři stupně, jiné mají jen některé z nich. Snahou vedení města je začít s výukou českého jazyka na 1. základní škole. Ta byla vybudována za první republiky českými staviteli, stejně jako celá Masarykova čtvrť, ve které se nachází. Je obdivuhodné, že dodnes má nejen původní stěny, ale i podlahy, které nezničily ani několikeré záplavy, které město postihly. Právě v této škole chceme navázat na dávnou tradici a dobré jméno českých lidí a pomoci s šířením češtiny na několika úrovních. Dohodli jsme pomoc s výběrem vhodných učebnic a nástěnných tabulí, jaké známe z našich škol (abeceda, vyjmenovaná slova, vzory skloňování, časování atd.). Za úplně nejdůležitější považuji investici přímo do vzdělání lidí, proto jsme nabídli zajistit stáže chustským učitelům češtiny v našich školách. Ty jsou klíčové pro dokonalé osvojení jazyka, které nelze získat studiem z učebnic. Díky tomu budou učitelé předávat náš rodný jazyk v nejvyšší možné kvalitě. Hlavní cílovou skupinou spolupráce jsou mladí lidé, školáci. Domluvili jsme návštěvu dvacítky místních dětí ve Žďáře nad Sázavou při oslavách 100. výročí vzniku naší republiky, k níž se v roce 1919 připojilo Zakarpatí, tehdy zvané Podkarpatská Rus.
Jsem velmi rád, že mohu být u prohlubování naší spolupráce, protože zakarpatský region mne uchvátil. Energie, se kterou místní lidé budují v nelehkých podmínkách krásné město, je obdivuhodná. Mnoho lidí si možná řekne, co by nám mohlo partnerství s městem na Ukrajině přinést. Mně přináší hlavně inspiraci a chuť pracovat na rozvoji města našeho.
